Úzkostný záchvat pod schody

22. března 2017 v 12:29 | Strašilka | 
Včera jsem během tréninku začala pociťovat, že na mne začíná přicházet úzkost. Zrovna jsem cvičila ve dvojici s jedním maníkem za dohledu mistra, a po chvíli se mi udělalo trochu špatně. Šla jsem se napít vody z kohoutku, ale už během cesty na záchod mi došlo, co bude následovat.
Sakra.
Na tréninku se mi to ještě nikdy nestalo a netuším, co mohlo spustit takový nával úzkosti, jaký jsem naposledy zažila asi před měsícem a půl.
Jen, co jsem dorazila na onu místnost, tak jsem za sebou zamkla a začala hyperventilovat. Snažila jsem se zklidnit svůj dech a přemýšlela, jestli to zvládnu, nebo jestli budu muset odejít z tréninku. Rozhodla jsem se pro druhou možnost, protože tyhle záchvaty nejsou záležitostí na pět minut.

Chlápek, se kterým jsem trénovala, se mě přišel zeptat, jestli jsem v pohodě. Vyšla jsem za ním ven a řekla mu, že půjdu pryč. "Trpím úzkostmi, budu mít záchvat. Musím pryč o lidí," vychrlila jsem na něj a šla se převléknout. V šatně se mi třásly ruce.
Při odchodu jsem se potkala s mistrem a on mě obejmul. "Bude dobrý, já dám sílu," řekl a s úsměvem mě silně obejmul. Milé gesto. Mám mistra ráda, díky němu mě taekwondo baví a ráda ho chodím trénovat.

Cestou na tramvaj jsem začala brečet a znovu hyperventilovat. Na zastávce se na mě jedna paní dívala takovým zvláštním pohledem. Nevím, jestli si dělala starosti, nebo jsem jí jen přišla divná a radši se ode mne držela dál. Netuším. Zrovna jsem řešila, jak zklidnit svůj dech a roztřesené ruce.
V tramvaji to nebylo o nic lepší. Našla jsem si volné místo k sezení a pokračovala ve snaze o zklidnění dechu. Naproti přes uličku seděla mladá žena a četla si knihu. Občas se na mě podívala, jak se tam kývám, křečovitě zatínám pěsti a prožívám svá malá, roztomilá, osobní muka. Povedlo se mi na chvíli uvolnit tělo a dýchat klidněji akorát tak, abych zvládla vystoupit z tramvaje a dojít na místo, kde jsem mohla mít klid.

Kousek pod Nuselskými schody je malá kaplička (?), kolem které moc lidí nechodí. Zakotvila jsem u ní, sedla si zády ke schodům a nechala se únášet třesem rukou, kýváním trupem dopředu a dozadu, zvýšenou tepovou frekvencí a již několikrát zmíněnou hyperventilací. Motala se mi hlava ze zvýšeného příjmu kyslíku. Na chvíli mi to bylo i příjemné, ale vím, že to není zdravé.
Kolem procházelo několik lidí a tři z nich se u mě zastavili a ptali se, jestli jsem v pořádku.
První byla nějaká paní, která šla kolem a zastihla mě, když jsem dýchala klidněji. V krátkosti jsem jí vysvětlila situaci a ona mi řekla, že jestli je v tom nějakej chlap, tak ať na něj seru. Přišlo mi to trochu vtipné, ale nechtělo se mi vysvětlovat, že se to stalo bez příčiny.
Druhý byl mladý muž v černém oblečení. Viděl mne zrovna, když jsem znovu začala zrychleně dýchat. Nabídl mi cigaretu, ale odmítla jsem. Nekouřím a při hyperventilaci bych si kouřením asi moc nepomohla.
Třetí byl záchranář z Košic. Přišel ke mně, když už jsem tam seděla dvacet minut a pokoušela se zklidnit dech. Představili jsme se, sedl si naproti mně a povídali jsme si. Dost to pomohlo, protože jsem se začala finálně uklidňovat. Konverzace s ním mi pomohla, protože ke mně přistupoval klidně, což je fakt super vlastnost. Byl tam se mnou asi půl hodiny a pak mi i nabídl, že mi ponese věci, protože se mi třásly nohy. Odmítla jsem a raději ještě chvíli seděla. Nakonec jsme se rozloučili a poděkovala jsem mu.

Pokud náhodou znáte Lukáše z Košic, který dělá záchranáře, nedávno se rozešel s přítelkyní, a v důsledku toho teď přespává u svých přátel, (včera se byl zrovna podívat na jeden nízký byt pod střechou kousek od Náměstí Bratří Synků (Praha)), tak mu prosím vyřiďte, že ještě jednou děkuji. Jsem ráda, že se někdo zachoval tak mile a zvedl mi náladu.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Katy Katy | E-mail | 22. března 2017 v 12:58 | Reagovat

Jej, podobná situace se mi stala minulý pátek. Myslím, že lidi, kteří ten pocit záchvatu úzkosti nikdy nezažili, nedokáží si ten pocit byť jen přibližně představit. Je těžké pak lidem vysvětlit, že to nemá příčinu, že není chyba v nich, že to není dlouhodobé trápení se něčím konkrétním (ne že by se nějak moc lidi o mě v té situaci zajímali :D). V pátek jsem byla na schůzce s divadlem, byl tam tak trochu chaos, byla to taková netypická schůzka, zkoušely se kostýmy... Trochu zmatek, hluk a hodně skupinové konverzace. Už tak mi tam nebylo úplně příjemně a do toho záchvat. Naštěstí až ke konci, stačilo odejít o něco dříve, předtím stimovat... Ale i tak jsem jim tím asi dost změnila pohled na mojí osobu, musí mě mít za blázna. ačkoli bych na sebe mohla být pyšná, že se mi ještě dařilo alespoň částečně ten záchvat tlumit, i tak je mi líto, že se mi to stalo za přítomnosti lidí, se kterými se pravidelně stýkám. Bojím se, aby mě úplně neodepsali... Závidím ti, že jsi v těchto situacích schopna přijmout objetí, to by se mi hodilo, já bohužel v takových situacích na dotyčného dost nevybíravě zařvu, ať na mě nesahá... Mrzí mě, že to neumím ovládat, frustruje mě to. A možná to bude znít sobecky, ale po přečtení tvého článku jsem ráda, že tyto pocity nezažívám sama :). Přeji mnoho sil, někdy napiš :)

2 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 22. března 2017 v 14:33 | Reagovat

No panejo, ale dobře to dopadlo. Záchranář pomohl, škoda, že jste si na sebe nevzali třeba tel. číslo. :-)

3 Eliss Eliss | Web | 22. března 2017 v 14:53 | Reagovat

Hlavně že všechno dopadlo dobře, já žádný takový záchvat nikdy neměla a je moc dobře že se s tím snažíš bojovat! :-)

4 Natas Natas | Web | 22. března 2017 v 15:55 | Reagovat

To je ale milé. Něco podobného se mi stalo v tramvaji, jen co se zavřeli dveře, věděla jsem, že je zle. Mně pomáhá se vysvléct a nacpat do sebe cukr, rychle.

5 Lucka Lucka | E-mail | Web | 22. března 2017 v 15:57 | Reagovat

To si vůbec nedovedu představit tu situaci, ale z tvého popisu to vypadá jako něco, o co jeden opravdu nestojí. Dají se ty záchvaty nějak léčit? Eventuálně  zjistit, co je spouští, když tady ti přišlo, že ani neměl reálnou příčinu?

6 an an | Web | 22. března 2017 v 17:25 | Reagovat

Ach, jak já ti rozumím!! Poslední dobou se mi výrazně zhoršily, takže jestli si o tom chceš popovídat, napiš mi na FB. (Taky mám v plánu o tom napsat článek.)

7 Joina Joina | Web | 31. března 2017 v 12:13 | Reagovat

Občas podobné pocity taky mívám.
Úzkost na mě většinou dopadá, když si přestávám věřit a mám špatnou náladu.
Proto se s tím peru a zkouším pozitivně myslet a být v okolí svých nejbližších.. A pomáhá to :)

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 31. března 2017 v 14:05 | Reagovat

Asi jsem nikdy nezažila ten pocit motající se hlavy z přílišného množství kyslíku. To zní dost nepravděpodobně, možná si to jenom nevybavuju.

9 Nao Nao | 31. března 2017 v 17:06 | Reagovat

Taky mívám úzkostné záchvaty. Sice to neznám v takové intenzitě, ale znám. S MADD to taky není zrovna lehké a přichází si (nejen) úzkost kdykoli a kdekoli...
Přeji hodně štěstí a sil.

10 Siginitou Siginitou | Web | 1. dubna 2017 v 15:05 | Reagovat

Za poslední dobu to mívám dost podobně.
Přeji ti hodně sil a štěstí a ať je lépe a daří se ti :)

11 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. dubna 2017 v 18:54 | Reagovat

Milá Strašilko, víš, co mě těší? Že lidi okolo tebe nebyli lhostejní a snažili se pomoct (i když je to až na výjimky kontraproduktivní). A záchranář z Košic má samozřejmě plný počet bodů. :-)

12 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 1. dubna 2017 v 22:09 | Reagovat

zvláštní

13 Robka Robka | Web | 2. dubna 2017 v 13:41 | Reagovat

To se mi taky občas stává,  třes s bušením srdce, zrychlené dýchání a strach. Naposledy jsem skončila v ordinaci své lékařky, protože jsem měla panickou hrůzu z toho, že se o mě pokouší infarkt. Nejhorší je, že člověk nikdy neví, kdy to přijde. A jak to zase poslat rychle pryč.
Je fajn, že ti pomohl ten záchranář, asi je nejlepší terapií klidný rozhovor a vůbec klid. Je hezké vidět, že lidi nejsou k sobě lhostejní a dokážou takhle pomoct. :-)

14 Shinveg Shinveg | Web | 2. dubna 2017 v 15:00 | Reagovat

Musím říct a zaklepat,že venku mezi lidma se mi ještě záchvat úzkosti nestal. Je dobře,že si to zvládla.Mohla bych se tě zeptat,jak ses cítila poprvé,když si záchvat dostala..? Myslím pocity a myšlenky "při" a "po" záchvatu...

15 diws diws | 2. dubna 2017 v 18:28 | Reagovat

Mávala som záchvaty úzkosti a je to hrozné, našťastie nie veľmi často medzi ľuďmi. Som rada, že ti pomohol :)

16 Zoye Zoye | E-mail | Web | 5. dubna 2017 v 18:05 | Reagovat

Páni, hltala jsem tvůj článek, jakobych to psala já. Já sice ne"trpím" AS, ale trpím pro změnu panickou úzkostí. Kdyby se mi stalo to, co tobě, pravděpodobně bych zůstala na těch záchodech, plakala a chodila dokolečka místnosti. Až by to přešlo, čekala bych, až všichni odejdou, aby neviděli, že jsem plakala nebo bůh ví co. U mě je to ještě doprovázeno tím, že je mi zle, nemůžu dýchat a omdlím. Každopádně jsi parádní, že jsi to takhle zvládla! To já bych už jen tím, že by za mnou přišel někdo, kdo by mi chtěl pomoci nebo jen pohledem v tramvaji, spanikařila ještě víc. Mohu se zeptat, kolik ti je? Drž se kočko  ♥

17 stuprum stuprum | Web | 6. dubna 2017 v 14:24 | Reagovat

Za vší úzkostí hledej chlapa!

18 Viollet Viollet | E-mail | Web | 6. dubna 2017 v 19:42 | Reagovat

Nevim, ci se mi to zda, ale na lidi s uzkosti posledni dobou narazim cimdal vic. Ja mivam panicke zachvaty uz od jakysich patnacti let a ted se tlucu do hlavy, ze jsem to nezacala resit driv. Toz ti preju hodne stesti a pevne nervy. ???

19 Magicmax Magicmax | Web | 6. dubna 2017 v 20:51 | Reagovat

Je od něj hezké, že tě obeimul. Ie to od nei krásný zpusob podpory. :-) Dobře že tě učí zrovna on. :-) Hold Mistr. :-)
Ie dobře že nekouříš. Fandím ti. :-)

20 Strašilka Strašilka | 7. dubna 2017 v 7:30 | Reagovat

[5]: Beru na to prášky. Možná tam nějaká příčina bude, ale může to být prakticky cokoliv, co se ten den stalo a jen to odnesl trénink.

[14]: Páni,už ani moc nevím, ale na něco málo si vzpomínám. Přitom jsem byla hrozně zmatená a nevěděla, co se děje, což mou úzkost jen umocnilo. Snažila jsem se uklidnit a zahnat ten divný pocit. Potom jsem se cítila vyčerpaně a taky mi nebylo moc dobře z toho, že jsem něco takového zažila a nemohla s tím nic moc dělat.

[16]: Je mi 17 :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama