Antidepresiva, tělocvik a žvížátka

11. února 2017 v 23:17 | Strašilka | 
Dnes jsem cestou k Matějovi viděla v tramvaji moc roztomilého psa. Netuším, co to bylo za rasu, ale byl huňatý (přímo fluffy!) a měl celou dobu vyplazený jazyk na jednu stranu tlamy. Chtěla jsem si ho vyfotit, ale přišlo mi to divné.
Začala jsem si psát deník. Ale jakože fakt deník, kam zaznamenávám všechno... Dobře, třeba aktuální tepovou frekvenci ne, ale jinak je tam všechno. Vlepuji tam i své obrázky. Vždycky jsem něco takového chtěla mít. Snaží se zapisovat každý den, ale někdy to prostě nevyjde (jsem líná), tak jsou tam hlavně víkendové díry v záznamech.

Poslední lednový den jsem navštívila psychiatričku kvůli úzkostem a depresím. Zhruba hodinu jsem strávila na anamnéze a asi hodinu a půl trvalo sezení s psychiatričkou. Dostala jsem antidepresiva (Citalon - 20 mg).
Mimochodem, když jsem brala krabičku antidepresiv z nočního stolku, abych se podívala, jak se to přesně jmenuje, tak jsem si kýchla a léky mi z toho vypadly na zem. Jsem moc šikovná.
Posledních pár dnů bylo hrozných. Prakticky neustále mi bylo na nic a zase jsem se nesvedla k ničemu pořádnému donutit. A ještě k tomu jsem onemocněla. Snad mě to brzy přejde, fakt mě to moc nebaví.


Nedávno jsem potkala profesorku tělocviku v tramvaji. No, ono to vlastně až takové setkání nebylo, jen jsem ji viděla ve stejném voze, když tramvaj odjížděla ze zastávky, kde jsem vystupovala. Usmála se na mě. Byla jsem tam s přítelem a povídali jsme si. Jen, co jsem ji zahlédla, tak mě napadl celý monolog týkající se tělocviku: Dnes jsem na tělocviku necvičila, prostě to nešlo. Bolel mě otlačený palec z plesových bot. Vždy běhám bez sportovních bot a v hale máme umělou trávu... No a to by asi nebylo moc příjemné. Mimo to bych se do toho taky nesvedla donutit. Raději jsem se vymluvila na zapomenutý tělocvik místo nepříjemného vysvětlování, že mám depresi a jen čekám, až mi zaberou antidepresiva. Už se mi to jednou stalo, ale je mi trapné jí to říkat vícekrát.

V pátek 13.1. jsme si s Matějem pořídili další krajtu. Prostě jsme před návštěvou kina nakoukli o zverimexu a za chvíli už se mi v kapse hřál had. Prvním úkolem bylo vybrat mu jméno. Když to zkrátím, tak to vypadalo asi takhle:
Já: "Minule to byl ten, tak tentokrát to bude ta."
Matěj: "Ne, bude to ten."
Já: "Ta."
Matěj: "Ten... Jako deset."
Já: "Deset?"
Matěj: "Jo, bude to Deset."
Takže se jmenuje Deset. Nebo Ten. Nebo Tentononc. Ono je to vlastně jedno, ten had stejně nemá páru, o co jde.
Taky mám ještě jedno nové žvížátko. Dostala jsem od Matěje Vaťáka! Je to cosi, co je složeno z látky, nití, dvou knoflíků, šály, staré výplně do poštáře a ponožky. Já jsem se totiž k tomu polštáři chovala moc mile a galantně mu roztrhla výplň. Polštář se koupil nový, ale zbyla nám výplň, tak se Matěj rozhodl, že mi ušije plyšáka. Vyslal mě koupit nějakou fajn látku, nitě a jehly, načež následně stvořil cosi, co jsme společně pojmenovali Vaťák. Nelze ho nazývat plyšákem, protože v sobě nemá plyš, ale vatu, a proto je to Vaťák.
Mám pro vás jednu důležitou otázku, která nás trápí celou dobu existence této kreatury.
Jako co to sakra vypadá?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katy Katy | 12. února 2017 v 16:30 | Reagovat

Hrozně moc ti držím palce, ať antidepresiva zaberou co nejdříve. Je na nic, jen přežívat. Probudit se, ale nevstát, živit se, ale nejíst, dýchat, ale nežít... Je fajn mít tu naději, že se to po práškách zlepší. Také ti přeji větší štěstí na psychiatričku, než mám já. Je složité se nějak léčit, když svojí psychiatričce nevěřím... Je to paranoia, nebo oprávněný strach? Lžu jí, jak je mi fajn a pak nejsem schopna celý (všední) den vůbec vstát z postele. Asi bych s tím měla něco dělat.... Promiň, teď jsem odbočila :D. Vidíš, tobě přišlo zvláštní si toho psíka fotit, já bych na něj začala vyplazovat jazyk, jako on. Jako proč ne? :D. Pořád máš ještě štěstí na učitelku tělocviku. Teď mi asi nevěříš, ale naše tělocvikářka (řečená Bramboračka, podle příjmení Polívková) je jako chlap v sukni (metafora, sukně nikdy nenosí). Když jsem si jednou jedinkrát tělocvik zapomněla, musela jsem cvičit bosa, v civilním oblečení. Celkově je dost nechápavá... A blbá. Jako že inteligence moc nepobrala... Ale což, alespoň je legrace, když se snaží něco povídat :D.
Myslím si, že Vaťák je něco jako kachnička bez zobáčku. Takže taková poloviční kachnička, tedy kach nebo nička. A nebo zcela svůj velmi vzácný, kouzelný a zcela originální tvor, který vznikl z vás dvou (ne, nemělo to znít jako vaše dítě..,), z vaší fantazie a lásky. Proto je naprosto dokonalý!
Přeji spoustu síly a pokud možno o něco pozitivnějšího naladění! ❤️

2 Maty Maty | E-mail | 17. prosince 2017 v 17:10 | Reagovat

[1]: Já jsem měl Polívkovou na zemák. Teď už jí (naštěstí) nemám, ale souhlasím s tím, že inteligence moc nepobrala.

3 smartly smartly | 25. října 2018 v 14:58 | Reagovat

Vaťák je ona, veď sa na ňu pozri! Ja teda nechcem byť genderový totalista ako predavačky v Reserved, ale keď je niečo ona, tak je to ona. Zas fluid odtiaľ potiaľ. Tak či onak, všetko živé tvorstvo sa dá rozdeliť na dve kategórie: huggable a non-huggable. Tento tvor je huggable.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama