Leden 2017

Hlad bolí

13. ledna 2017 v 9:49 | Strašilka | 
Původně jsem si tu chtěla v depresi stěžovat a vydat článek už před pár dny, ale vzhledem k mému stavu jsem to v onen osudný večer vzdala a šla spát. Každopádně jsem napsala 364 slov a byla by trochu škoda je zahodit, ne? Když k tomu připočteme ještě supernudnej úvod, tak by můj výplod mohl být v pohodě nominován na cenu Potřebuje skartovačku 2017.
Už jenom název tohoto článku způsobí, že si ho přečte míň lidí (původně se jmenoval V objetí deprese). Mí supervěrní čtenáři si ho přečtou, ale stejně to nepřinese nic dobrého. Vlastně ani nevím, jestli tohle vydat. Možná bych ani neměla, protože to může některé empatické jedince trápit, ale stejně bych se ráda vypovídala. No, nejspíš k tomu připojím pouze upozornění, že si zase budu v depresi stěžovat na to, jak strašně neschopnej člověk jsem.

Je mi hrozně. Trápí mne, že nejsem Matějovi nablízku. Včera jsme byli v kině a on se rozbrečel, když mne vyprovázel a měl ode mne za pár minut odejít. Vím, že mě miluje a že mu má přítomnost způsobuje nával štěstí/radosti/jiných fajn emocí, které ale nejsou moc fajn, když je jich příliš, jenže když mi říká, jak mu chybím, tak se nemohu ubránit pocitu viny.
Není mi moc do zpěvu, když vím, že ho zase nechávám samotného. Kvůli mně je mu smutno a já tu prostě jen sedím, píšu a nic s tím nedělám. Někdy si říkám, že si ho nezasloužím. On by si zasloužil veselejší život.
Tak často se mu omlouvám. Pokaždé, když dostanu záchvat úzkosti, tak mi je líto, že kazím situaci.
Už zase to leží a brečí.
Už zase to přidělává starosti.
Už zase je to rozbité a musí se čekat na automatickou opravu.
Jsem tak neschopná. Měla bych jít k psychiatrovi a sehnat si u něj léky. Taky bych se měla objednat k zubaři. Měla bych dodělat úkol na francouzštinu. Měla bych zajít ještě k jednomu doktorovi. Měla bych si zkontrolovat prsa kvůli rakovině. Měla bych...