DNA z brokolice a divný barvy

12. listopadu 2016 v 23:29 | Strašilka | 
Zrovna jím hrušku a přitom koukám na takovou tu malou tmavou věcičku, co je situovaná naproti šťopce. Vypadá dost zmutovaně. Třeba tam žije zabijáckej slimák, kterýho když sním se soustem tý hrušky, tak mě sežere zevnitř... Asi jsem přestala mít hlad. Proč vlastně jím hrušku v deset večer?
V rámci týdne vědy jsem s malou skupinkou lidí z našeho ročníku navštívila ústav experimentální biologie. Kecy o délce DNA mě moc nebraly, nějak na to nejsem, ale fakt jsem si užila preparování DNA z brokolice. Z brokolice ofikáte ty kvítky nahoře, protože je tam nejvíc buněk, potom je naházíte do mixéru a přidáte trochu vody a soli. Mixování jsem se šlechetně ujala já. Tuhle směsku věnujte sítku, potřebujete totiž tu zelenou vodičku z toho. Pakliže máte zceděno, nalejte do toho jar. Hodně jaru. Asi tak 1.5 krát více, než je té vody. Míchejte. Dejte to třeba do skleničky a zalijte dávkou lihu. Po nějaké době se nahoře utvoří takové bílé chomáčky a to je DNA brokolice. Jů. Teď to můžete vylít.
Taky jsme tam dostali takovou divnou zmrzku z rozmačkanýho banánu, mlíka a tekutýho dusíku. Ještě jsme si mohli vzít balonek a ukradla jsem nějakou kytičku... Ne, dělám si legraci, to bych spíš šlohla ty jejich pěkný pipety.


Jednou jsem vyšla ráno z domu a na autech byl sníh. Bylo mi trochu líto, že jsem neviděla, jak ty vločky padají z nebe. Sníh je něco, na co se celý rok těším, ale jeho jediná potíž je ta, že je studený. Nemám ráda zimu, protože je vždycky zima a já si ráda hovím v teple. Klidně mi může být maximální vedro, ale já se prostě nehnu. Nojo, to už možná jo, ale chápete - chlad není můj kamarád.
Zato bych za svého kamaráda mohla označit spolužáka Honzu, o kterém jsem se v zmiňovala v posledních pár článcích. Shodneme se na tom, že je třeba uplácet pračku, aby nám nežrala oblíbený ponožky, i na tom, že tyrkysová není barva, je to totiž hybrid! Dokonce se o mě zajímá, ptá se mě, jak se mám a přeje mi pěkný víkend. Ono se to možná zdá jako něco malého, ale já jsem za to moc ráda. Říkám si, jestli je vhodné ho třeba někdy na přivítanou obejmout, ale nejsem si tím jistá, nechci něco pokazit. Když už jsem s někým navázala přátelský vztah, nechci o to přijít.
Ta hybridí tyrkysová mi připomíná dnešní událost s mou nevlastní matkou. Chtěla, abych jí podala oranžovou utěrku, ale tam žádná nebyla až na jednu lososovou. Přišlo mi podivné, že chce barvu, která na té utěrce není, tak jsem jí nabídla ručník, na kterém alespoň trochu té oranžové bylo... Vážně chtěla tu lososovou utěrku. Lososová není oranžová, je to hybrid, neslušná barva a zabírá si pro sebe fandy oranžové i červené.

Co se týče barev, tak mě dostala jedna kombinace, která se moc nepovedla. Malý bráška dnes slavil své deváté narozeniny a mimo sady magnetických kuliček, který mu samozřejmě kradu, dostal malou soupravičku na výrobu mýdel. Po úspěšném vyrobení osmi různě barevných mýdel jsem si chtěla udělat fialovou mušli. Klasicky jsem rozpustila bezbarvé kostky mýdla a začala přidávat barvivo. V balení byly jen tři barvy: modrá, červená a žlutá, takže jsem si fialovou musela namíchat. Přidala jsem trochu více červené, protože modrá barví hodně. Světe div se, vznikla z toho černá. Jo, přesně tak, černá. Jak kruci mohla vzniknout černá? Evidentně se tyhle dvě barvy nemají moc rády a kašlou na to, jak mají vypadat. Nechápu to, ale aspoň mám pěkný metalový mýdlo. A to je fajn.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gil Gil | 9. prosince 2016 v 21:06 | Reagovat

Bezva článek, milá Strašilko! :-)

Pračka, která žere ponožky a musí se uplácet, juj to se mi líbí, rozesmívá mě to a navíc podezřívám tu naši, že to dělá taky :-D

A to s těmi barvičkami jsou dobré úvahy :)

Četla jsem ještě článek "Nezajdeme někam", je moc milý. Všechno si ještě pročtu, to, co mi ušlo, dlouho jsem tu nebyla.

Měj se překrásně! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama