Sen se stvůrami

16. října 2016 v 18:24 | Strašilka |  Moje sny
Po tom, co jsem dnešní sen převyprávěla Matějovi, tak mi doporučil, abych přestala brát drogy, haha!
Za poslední dobu se mi tohle noční promítání líbilo asi nejvíce.
Byla jsem ve starém domě plném stvůr. Vše bylo staré, kachličky na podlaze v chodbě byly rozpraskané a prorostlé mechem, stěný měly staré, oloupané tapety a dveře zabedněné prkny. Byla jsem tam spolu s dalšími muži na průzkum. ANi nevím, proč přesně jsem tamm šla, pamatuji si jen, že tam někde běhaly stvůry a lidé, kteří se v ně změnili.
Pokoušela jsem se jedny ze dveří otevřít, ovšem byla na nich nastražená past. Spadlo na mě oko, staré provazy, či liány, cosi hrbatého a malá zářící koule. Najednou jsem se změnila v hrbáče s jedním velkým, modrým okem a hlavou zdeformovanou utaženými liánami. Monstrum.
Rozeběhla jsem se chodbou. Neměla jsem strach, jen jsem šla hledat někoho, kdo by mi pomohl. V prvních pootevřených dveřích jsem zahlédla pár osob a myslela si, že jsou to mí druhové, kteří by mě ovšem nepoznali a tak by mě zabili. Poté mi došlo, že to nebyli oni, ale další stvůry. Krčily se pod stoly ve velké knihovně. Ironií bylo, že stvůry se více báli lidí než lidé jich.
Najednou se objevila žena, která to vše vedla a vlastnila. Byla milá a chtěla jen chránit své svěřence. Nebyla to stvůra, vlastně vypadala docela mile. Měla ostře řezané rysy, černé rukavice, tmavé oči a krátké, tmavě modré, vlnité vlasy.
Objevila jsem se na jakési oslavě. Utíkala jsem před lovci po lešení na domě. Šplhala jsem až k balkónu a tam zahlédla děvče, které spadlo dolů.
Najednou jsem byla na zemi vedle ní. Byl tam její otec, kterého držely stvůry, aby nechal syna majitelky pracovat. Její syn byl malý kluk, který měl moc ovládat ty zářící koule. Vzal nějaké artefakty dobré povahy a rozložil je na končetiny děvčete. Poté vzal jednu z těch zářících koulí a vložil ji do dívčiných úst. Pohyboval koulí uvnitř jejího těla a světlo prostoupilo její končetiny. Rozložené artefakty se do ní vpily a ona se probudila. No a já vlastně taky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katy Katy | 4. listopadu 2016 v 21:59 | Reagovat

Ahoj, jsem divná, nebo to byl sen jako něco mezi filmovou adaptací Sirotčinec slečny Peregrinové a určitý úhel pohledu na sociální situaci v dnešním světě? 😄

2 Strašilka Strašilka | Web | 4. listopadu 2016 v 22:03 | Reagovat

[1]: Hele, vlastně asi jo. Když jsem se koukla na plákát toho sirotčince, tak ta ženská je přesně ona a to prostředí taky trochu sedí. :D Heuréka!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama