Nezajdeme někam?

11. října 2016 v 21:48 | Strašilka | 
Moc ráda bych s pár lidmi trávila víc času, protože se s nimi dobře povídá. Bylo by fajn mít kamarádku, u které nebudu mít pocit, že ji obtěžuji. Od té doby, co mi odešla skvělá spolužačka ze třídy, tak s tí mám problémy.
Ono to byl problém asi vždy, ale nejspíš jsem ho nevnímala.

S Petrou bych chtěla jít někam ven, protože jí nevadí, když se jí dotknu. Nemyslím tím pouze objímání, myslím tím klidně i ruku na rameni. Jasně, není to jen jediný důvod, proč bych s ní chtěla jít ven. Je vtipná, milá a snad mě i má ráda. Vlastní blog, kam píše recenze. Sotva začala a ráda bych si o tom s ní povídala, ale ona by se ptala na můj blog a upřímně... Mám strach jí o tomhle místečku povědět. Asi by se jí nelíbilo, co by se zde dočetla.
Na přírodovědném kurzu ve druhém ročníku měla Petra záchvat a mě to velmi rozladilo. Měla jsem o ni velký strach.
Během vánočního večírku se o mě zajímala, když jsem odpočívala na chodbě.
Jsem moc ráda, že je na mě milá. Vážně. Když jsem byla na adaptačním kurzu v prvním ročníku, tak jsem se velmi styděla jít za lidmi, co hráli nějakou hru na hřišti. Myslím, že Petra byla ta osoba, která mě vtáhla k nim. Nebo to byl někdo jiný? Nejsem si jistá.


Honza je fajn, i když si asi myslí, že mám hloupé kecy. Jednou řekl: "No, ty když něco řekneš, to taky stojí za to." Zmlkla jsem a raději již zůstala zticha. "Tak jsem to nemyslel," řekl, když si toho všiml. Bylo mi jasné, že myslel, jinak by to neříkal. Ovšem, tohle se stalo už před dlouhou dobou.
Když jsme byli na přírodovědném kurzu, tak si se mnou povídal a zajímal se. Vyvedlo mě to z míry, protože jsem na to nebyla zvyklá. I nyní se se mnou baví. Bylo by fajn někam s ním zajít a přátelsky pokecat.

Mám kamarádku, která velmi dodržuje pravidla. Zuzka byla jedna z osob, které se mnou vždy spaly na pokoji, když jsme byli na nějakém kurzu. Nikdy se se mnou přímo nebavila, jen tak letmo. Mám dojem, že by i snad stála o kontakt, ale samotnou by ji to nenapadlo.
Dokonce jsem jí sdělila mé malé depresivní tajemství a v klidu se s ní mohu bavit o anorexii, bulimii,... Mám o ni trochu strach, jevila o tyto věci nenápadný zájem. Nechtěla bych na ni mít špatný vliv. Snad jsem již něco nepokazila.

Chtěla bych s jednou z těchto osob jít ven, tak moc bych chtěla. Jen mám strach. Myslím, že bych to asi nezvládla. Přemýšlím, o čem se bavit, jaké vybrat místo, co přesně tam dělat,... Například, když půjdeme do čajovny, zdali si bude automaticky myslet, že jdeme na vodnici, i když jdeme prostě jen na čaj.
A nevyložil by si to Honza špatně, kdybych s ním chtěla někam jít?
Jak bych se měla k dané osobě chovat? Měla bych ji na uvítanou/rozloučenou obejmout? Měla bych se jí dotýkat? Je samozřejmostí, že platí ten, kdo zval, či je zvykem platit napůl? Kam je vhodné jít dle odhadu povahy? No, do bordelu asi ne. I když, kdo ví, třeba jsou to všichni úchylové jako já, haha!
Mám hodně otázek a za odpovědi bych byla schopná obětovat strašilku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Runa Runa | E-mail | 13. října 2016 v 10:53 | Reagovat

Myslím, že o blogu se vůbec nemusíš zmiňovat, pokud nechceš. Musela by ho najít, sledovat a podle něčeho tě jednoznačně identifikovat. Ono něco jiného je osobní blog a blog s recenzemi a články.

Bohužel tahle sociální fobie je naprd, taky mám spoustu lidí, kteří mě zajímají, ale nezajímají se o mě, a já prostě ten první krok neudělám, protože na to nemám odvahu a netuším, kde ji brát.

Vyskytlo se pár jedinců, jejichž zájem byl velký a kteří si i našli na internetu moje blogy a aktivity (ne že by to bylo těžké), ale tam už mně blikala červená kontrolka, protože jejich chování hraničilo se stalkingem. Ale tohle nebude příklad lidí, o kterých píšeš. Takže tvůj blog asi znát nebudou. Ledaže bys jim řekla, že nějaký máš, a dala jim odkaz.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama