Lidé jsou divní

16. září 2016 v 11:05 | Strašilka | 
Důvodem, proč dnešní článek vychází v tuto hodinu je ten, že jsem nemocná. Není to nic příjemného, nemám nemoci ráda. Vždy mě na pár dní vyřadí od života za dveřmi bytu, nikam nesmím a nikdo nesmí za mnou. Argh!
Občas nechápu svou matku. Včera jsem se jí při odchodu ptala, jestli jí nebude vadit, když budu večeřet s Matějem a ona řekla pouhé ne. A teď, jak to myslela? Myslela to, jako ne, nebo, jako ne? Když jsem se jí zeptala, jaké ne myslí, tak řekla, že si to ještě rozmyslí. No a to mi fakt moc nepomohlo.
Vadí jí, že mám pár kilo navíc? Mně se to líbí, ale jí evidentně ne, protože řekla, že mi dělá redukční dietu. Cože? Vždyť já jím, co se mi zachce a v bytě většinou jen snídám, či večeřím.
Vadí jí Matěj? Nejspíš kvůli dětem, protože oba máme AS. Ale co jí je do toho? Není to snad naše věc?
Vadí jí, že se domů do bytu vracím v devět večer? Nedávno si na to stěžovala s arguentem, že spolu přece chodíme a ne žijeme. Prý si máme užít to čekání na toho druhého. Jo, jasně. Ta příjemná samota je skvělá.
Nejspíš to stěhování vzala jako útok proti její osobě, jak to tedy rozhodně není. A teď mi to vrací? Já to nechápu.


Dnes je to půl roku, co jsem přestala s ubližováním sama sobě. Musím si koupit nejakou velkou čokoládu a kýbl zmrzliny, abych to řádně kaloricky oslavila! Ovšem asi až po tom, co se uzdravím...
Na začátku školního roku jsem řešila dilema, zda si brát na tělocvik kraťasy. Koneckonců ještě nebyl konec teplých dnů a cvičit v pařáku venku v teplákách se mi nejevilo, jako dobrá volba. Měla jsem trochu strach, co na to spolužáci, jestli si všimnou mých jizev. Inu, již mám za sebou pár hodin a nic se neděje. Ani náznak. Nebo jsem si ho nevšimla?

Letos mi ze třídy odešla skvělá kamarádka, vždy se mnou seděla v lavici a povídaly jsme si. Od té doby, co je pryč, tak je mi tam krapet smutno. Chtěla bych si udělat další kamarádku, ale loajalita k jiným osobám je již určena a já netuším, jak si někoho k sobě přetáhnout. A nebylo by to vnímáno, jako agresivní gesto? Nebyla bych poté označena za mrchu? I když přeci vztahy s jinými lidmi zůstávají, tak bych někomu vzala souseda. Asi si zařídím imaginárního kamaráda, u kterého všechno tohle nebudu muset řešit, haha!

Jak si vytváříte přátelství s jinými lidmi?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katy Katy | E-mail | 16. září 2016 v 16:38 | Reagovat

Ahoj, už jsem čekala, kdy nějaký článek vyjde :D. Já bývám nemocná často, takže vím jaký to je... Mně narozdíl od tebe nevadí až tolik to, že jsem sama - celkem si to i užívám, nemusím se nikde snažit vypadat a reagovat "normálně", prostě pohoda, jsem sama sebou... Mě vadí ta změna režimu a následné začlenění se zpátky do kolektivu, nával učení a dopisování si testů atd... Lidi jsou divní, ale v jejich očích my asi taky :D. Já přišla do školy a asi čtyři lidi se mě zeptali, co to mám na nohou... spokojili se s "nic" myslím... Je mi líto, že z tvého každodenního života odešel někdo, s kým sis rozuměla, rozumím tvé nerozhodnosti, jakým způsobem získat nové přátelství... Ráda bych ti poradila/pomohla, bohužel s tím mám sama problém, ovšem vyskytne-li se něco, co ti pomůže, nebo máš-li osvědčený trik, sem s tím :D. Mám štěstí, že mě ve třídě už celkem berou, sice jako napůl labilního, lehce morbidního šílence, ale asi mě mají celkem rádi (soudě podle gest, mimiky a následném srovnání jejich reakcí s internetem :D). Každopádně přeji v hledání přátel hodně štěstí, budu držet palce a přeji příjemné počtení :DDD

2 Strašilka Strašilka | Web | 16. září 2016 v 18:03 | Reagovat

[1]: Jé, zase můj skvělý čtenář. :D Snažím se v poslední době psát tak, aby to vycházelo tak nějak do týdne. :)
Ve třídě mám ještě tři holčiny, které si se mnou rády sednou - ovšem v případě, že jejich obvyklý soused chybí. No a přišly k nám tři nové slečny, tak jsem se s nimi pokoušela navázat přátelský kontakt, leč jaksi mi to nevychází. Inu, asi bych si už mohla zvyknout. :D

3 Runa Runa | 18. září 2016 v 22:05 | Reagovat

Snad někdo poradí. Já to nebudu, tohle mi nikdy nešlo. :-P
S matkou je to složité. Ono je dneska nějak v módě obviňovat oběti a omlouvat či glorifikovat agresory, ale pasivní agrese je pořád agrese a jestli si tě chce "udržet doma" sekýrováním, tak potěš koště.

4 Nebudsystem Nebudsystem | 20. listopadu 2016 v 11:30 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama