Září 2016

Asociální metalistka

26. září 2016 v 23:20 | Strašilka | 
Před pár dny jsem zavítala na další hudební párty. Chodím na ně už delší dobu a prvně jsem tam zavítala asi před rokem. Psala jsem o tom v článku Sraz ve vinárně.
Nicméně tohle nebyla klasická hudební párty, byla totiž v maskách.
Když jsem vymýšlela, co na sebe hodím, tak jsem vybírala mezi klaunem, vojandou a trochu gotik stylem. Klaun padl z lenosti sehnat kostkované kalhoty a kšandy. Na vojandu jsem měla vše vymyšleno, jen mi pak jaksi nevyšlo půjčení kalhot. Takže nakonec zbyl pokus o něco divného v gotik stylu. Inu, nevyšlo to tak, jak jsem si představovala, ovšem i přesto jsem byla naprosto dokonalá! A Matěj si stěžoval, že jsem byla celá v černém bez jediné modré věci.
Šlo to všecho hladce až do momentu, kdy jsem měla vejít do baru, kde se hrálo. Byla jsem tam docela včas, ale nějak jsem nikoho nepoznávala při pohledu do okna. Poté jsem zahlédla výjev z fotky, kterou předtím dala Naty na facebook, a byla jsem si jistá, že tam jsem správně. Ona a její kamarádka byly převlečené za jejich dva kamarády, kteří hráli. Vypadaly fakt skvostně. Dokonce měly i nafukovací kytary.

Cestování s hadem

19. září 2016 v 15:43 | Strašilka | 
Matěj si během prázdnin pořídil hada, konkrétně krajtu. Od té doby s ním cestujeme skoro pokaždé, když někam jedeme. Tím nemyslím, že jedeme třeba někam na chatu, myslím tím hromadnou dopravu v Praze.
Lidé na Cypa reagují různě a mnohdy mě to rozesmívá. Například, když jsme jeli namačkanou tramvají, tak ho zpozoroval jeden cizinec, který na to upozornil dalšího. Ten zareagoval překvapeným výrazem, malým úprkem a slovy: "Oh! What the fuck?!" Inu, nebyl jediný. Byla jich tam celá skupinka, jedna žena utekla a jiní dva se na Cypa počali přátelsky šklebit.
Jednou jsme potkali partičku dětí, ty si ho všimly docela rychle a vyjukaně naň zíraly.
Vlastně mě docela dostává, že si toho hada lidi většinou ani nevšimnou. Celou cestu tramvají nic a najednou: "Hele, had!" To mi připomíná situaci, když jsem seděla naproti mladému chlápkovi a ten si ho všimnul teprve až když jsem vystupovala.
Občas lidé záhadně mizí sotva Cypa zmerčí, ale většina si ho jen tiše prohlíží. Občas se i leknou. Když jsme s Matějem jeli na Prahu 6, tak jsme vedle sebe seděli, povídali si a Cyp mi dřepěl na ruce. Najednou se ozval takový ten zvuk jako když se hodně leknete, ale pak už jste zase v pohodě. Výrobcem tohoto zvuku nebyla Čína, ale paní, která stála opodál.

Lidé jsou divní

16. září 2016 v 11:05 | Strašilka | 
Důvodem, proč dnešní článek vychází v tuto hodinu je ten, že jsem nemocná. Není to nic příjemného, nemám nemoci ráda. Vždy mě na pár dní vyřadí od života za dveřmi bytu, nikam nesmím a nikdo nesmí za mnou. Argh!
Občas nechápu svou matku. Včera jsem se jí při odchodu ptala, jestli jí nebude vadit, když budu večeřet s Matějem a ona řekla pouhé ne. A teď, jak to myslela? Myslela to, jako ne, nebo, jako ne? Když jsem se jí zeptala, jaké ne myslí, tak řekla, že si to ještě rozmyslí. No a to mi fakt moc nepomohlo.
Vadí jí, že mám pár kilo navíc? Mně se to líbí, ale jí evidentně ne, protože řekla, že mi dělá redukční dietu. Cože? Vždyť já jím, co se mi zachce a v bytě většinou jen snídám, či večeřím.
Vadí jí Matěj? Nejspíš kvůli dětem, protože oba máme AS. Ale co jí je do toho? Není to snad naše věc?
Vadí jí, že se domů do bytu vracím v devět večer? Nedávno si na to stěžovala s arguentem, že spolu přece chodíme a ne žijeme. Prý si máme užít to čekání na toho druhého. Jo, jasně. Ta příjemná samota je skvělá.
Nejspíš to stěhování vzala jako útok proti její osobě, jak to tedy rozhodně není. A teď mi to vrací? Já to nechápu.

Jen to zabolí

10. září 2016 v 22:32 | Strašilka | 
Už je to tu zase. Pláči. Ne, protože bych byla nějak speciálně smutná, ale protože je třeba uvolnit nervové vypětí.
Byla jsem u otce (naši jsou rozvedení) a jeho rodiny. Jana křičela na Jirku, protože se nevhodně vyjádřil. Chudák kluk, je mu teprve osm.
Nádech a výdech.
V prvních momentech nemyslím na nic jiného než na ten Janin křik a v hlavě mi ječí další neznámá žena. Kéž by už ztichla. Otevírám ústa v němém křiku a z očí mi kanou slzy. Klasika. Hlavu mám opřenou o ruce a sedím na posteli v oranžovém pokoji. A myšlenky přicházejí.
Tady se to poprvé zvrtlo, tady jsem si poprvé ublížila, tady jsem měla nejhořší záchvaty. Vždy na to myslím, když tu jsem. Byla to chyba? Ne, mělo to tak být. Je to dobře. Jinak bych dnes byla jiná. Tahle myšlenka se stále vrací a za necelý týden to bude půl roku, co jsem s tím přestala. Mohla by už zmizet.

Ask Strašilka 8

6. září 2016 v 21:36 | Strašilka |  Ask Strašilka
Naposledy jsem ask vydávala na konci března. Důvodem dalšího dílu je zpráva, která mi přišla na mail skrze okénko "Zpráva autorovi", které je umístěno úplně dole v menu.
Mám jedinou otázku, tudíž tento díl bude velmi krátký.
Ahojky, AS ti diagnostikoval doktor nebo ty sama?
Podezření na Aspergerův syndrom jsem měla od psycholožky již dříve než jsem naň přišla sama. Když jsem to zjistila, tak se mi strašně ulevilo. Dostala jsem tolik odpovědí na otázky o své existenci a poznala další lidi, kteří vidí svět tak jako ho vidím já.

Pakliže se mne i vy budete chtít na něco zeptat, máte možnost využít tento formulář. :)

Ztráta na koncertě

4. září 2016 v 14:17 | Strašilka | 
Včerejší večer byl pln hudby, kouře z cigaret a bolesti za krkem... Jo a mimo to taky jedné stresující situace.
Celá sobota vycházela dobře, ráno jsem se najedla (jííídlo!), poté se setkala s matkou Matěje a následně se dostavila na oslavu 23. narozenin music clubu Modrá Vopice.
Dorazili jsme do Modrý Vopice, zaplatili za vstupné - dostali jsme fešný, červený, superpevný náramky a moje oči překvapily prodávajícího. Vzala jsem si totiž bezva čočky s lebkama. Baví mě výrazy lidí, když to zjistí. Ale v šeru to není moc vidět, je tam dost černé barvy. Nicméně i tak je to fajn.
Vyhlédla jsem si dvě kapely dopředu - P.U.M. a Imortela. No, vlastně mě spíš bavily Zputnik a Matahari.
Přišli i čtyři pankáči a měli fakt krutý hára! Jinak tam většina lidí byla v něčem tmavém a byly tam u dvě děti. Holčička ve světlých šatech tam skákala ze schodů, a asi nemusím doplňovat, že spadla, a maximálně metalovově založený klučina, který tam poskakoval a ukazoval paroháče.