Srpen 2016

Sen o velké vraždě

28. srpna 2016 v 10:09 | Strašilka |  Moje sny
Tohle je soubor snů, které se mi nedávno zdály po jednu noc. Mimochodem, tenhle článek jsem rozepsala 31. prosince loňského roku, takže to berte, jakože nedávno kolem toho data. Jo, mohla bych tu úvodní větu přepsat, či vymazat, aby to vypadalo, že mi fakt hodně záleží na tom, abych nevypadala, jako blbec, kterej je línej přepsat jednu větu a místo toho napíše zatraceně dlouhej odstavec s vysvětlením, proč to neudělal... Sakra.
Ale jako ten sen si pamatuju ještě dneska. A to je dost krutý. Co krutý? Masokrutý!
Né, není.

Sen se Snapem

25. srpna 2016 v 22:29 | Strašilka |  Moje sny
Jo, myslím přesně toho Snapea. Severuse Snapea. A mám ho radši než Harryho Pottera. Protože je prostě super. Ale nechápu, co mi dělá ve snech.
No, tohle se mi zdálo zrovna dnes.
Byla jsem na soutěži gymnastek. Haha, já jako gymnastka, no to byl gól! Každopádně jsem byla v bílém tričku s křivou sněhovou vločkou a nápisem Jon Snow. Super. Fakt geniální. Cítila jsem se krapet trapně. Ale to je fuk. Hlavní je, že jsem se po našem soutěžním čísle odebrala na sedačky. Poté jsem ještě vypomohla jedné skupince, které utekla členka a zase jsem si sedla na to samé místo. No a náhodou jsem si sedla vedle Snapea.
Byl v depresi. Měl vyhrnutý rukáv a měl otevřenou sadu se šroubováky. Jedním z nich si drásal místo před loketní jamkou a celé předloktí již bylo poseté starými jizvami od nože. Všiml si mne, jak ho pozoruji. Urychleně toho nechal, zavřel sadu a znovu se na mě podíval se slovy: "Nic si neviděla," a otočil se k pódiu.
"Já tomu rozumím," řekla jsem chápavě.
Otočil se na mne: "Ty tomu rozumíš?"
Pokývala jsem hlavou a vyhrnula mu rukáv, abych se podívala na rány. Měl dva škrábance před loketní jamkou. "Je to zanícené," pronesla jsem po prohlédnutí rány. Vůbec netuším, jak vypadá zanícená rána, nicméně prostě jsem to řekla. Super, Vendy doktorem, rozluč se s rukou Snape.
Pamatujete si svůj dnešní sen?

Chci se odstěhovat

22. srpna 2016 v 23:36 | Strašilka | 
Včera jsem se definitivně rozhodla, že se odstěhuji. Ta myšlenka mi ležela v hlavě už delší dobu a laškovala jsem s ní ve svých představách o budoucnosti. Dříve mne odříznutí od rodiny krapet děsilo, nicméně teď jsem si jistá.
Mám, kam jít. S mým přítelem Matějem budeme bydlet v malém jednopokojovém bytě. A máme nad postelí fosforeskující hvězdy! Vydrží svítit celou noc. Miluju je. Už jsem tam s ním trávila pár dní v kuse i dříve, když matka nebyla doma. Společné soužití se mi jeví jako vhodná budoucnost.

Pozor: nebezpečí úniku morální újmy, vykliďte oblast!

16. srpna 2016 v 0:41 | Strašilka | 
Nazdar!
Předem upozorňuji, že tenhle článek je osobní zpověď, která slouží k tomu, abych si některé věci přiznala a zbavila se studu. Nebo to aspoň zkusila.
Takže jestli vás nezajímají moje nudný pindy o mém ex a současném příteli, tak vás můžu nasměrovat třeba na článek Krysa v batohu. :)