Komentáře

1 Hanka Hanka | Web | 15. dubna 2016 v 20:15 | Reagovat

Strasne zajimava vec...

2 JK JK | 16. dubna 2016 v 20:51 | Reagovat

Psychologové se shodují, že žádný člověk nemá ryze ženský ani ryze mužský mozek. A aby to bylo ještě složitější, poměry mužského a ženského typu myšlení se individuálně různí, přičemž se můžou vyznačovat třeba jen v některých oblastech.
Takže je to v určitých mezích asi normální jev. Po překročení mezí se asi formují osobnosti homosexuální a pokud by se trefil přímý střed, tak zřejmě bisexuální. Každopádně to, jestli jsem v duši víc mužem nebo ženou, dle mého nejlépe posoudím podle toho, které pohlaví mě přitahuje. A v tom já mám tedy naprosto jasno - přitahují mě výhradně ženy a to zejména s výrazně ženskými rysy. Na druhou stranu ale myslím že jsem schopen silného soucitu, netrpím potřebou agrese a dokážu si vybudovat velice silné citové pouto k dítěti.
Takže také mix...

3 Panterka Panterka | E-mail | Web | 25. dubna 2016 v 23:01 | Reagovat

Sexualita je hodně zajímavá, začneme-li o ní přemýšlet jako o lince bez žádných škatulek. Představte si například osobu, která je fyzicky ženou, cítí se ale ve svém gendru mužem, ale zároveň je přitahován(a) sexuálně k ženám. Je to hetero nebo homosexuál? A tak bychom mohly pokračovat :-D Proto pryč se stereotypy! Hlavně je musí umět pobrat rodina ... http://aaawebpages.cz/moje-rodina-ja/

4 Elie Elie | Web | 29. dubna 2016 v 19:48 | Reagovat

Obinadla ti můžou poničit zdraví :-(
Doporučuju vygooglit si "chest binding" a najdeš o svazování dost užitečný informace :) Existují na to i "oficiální" pomůcky - bindery, a dají se koupit na internetu, rozhodně lepší a bez zdravotních rizik. Nedělám si legraci, obinadla ti můžou permanentně poškodit torso a žebra...

K článku - to jsem celá já :-D Myslím,že je normální se tak cítit. Člověk není pohlaví. Ta myšlenka se mi odjakživa docela hnusila. Ale zas není nic špatnýho na tom, když se někdo se svým pohlavím 100% identifikuje. Jen mi hrozně vadí, že už od narození se lidem nutí spousta věcí jako nosit určitý typ oblečení (holčičí vs. klučičí - co to je za blbost :D) atd...

5 Fosa Fosa | E-mail | 30. května 2016 v 20:23 | Reagovat

Je zajímavé, na co člověk na internetu nenarazí. Kolikrát jsem si říkala, jestli jsem jediná s tímto problémem - sebeidentifikace je něco, co mě pronásleduje už hodně dlouhou dobu.
Myslím, že mě trápí podobné problémy jako tebe. Ze začátku jsem si myslela, že jsem transsexuál, ale když jsem se začala touto problematikou probírat, došlo mi, že to není má cesta. Líbilo by se mi být mužem, ale zároveň bych se nedokázala vzdát své ženskosti. Kolikrát si říkám, že ze všeho nejraději bych chtěla mít možnost výbírat si každé ráno, do jakého těla se probudím. Někdy bych si nade vše přála probudit se jako muž; to jsou také ty dny, kdy mám sto chutí "stahovat si prsa", jak jsi psala v článku nahoře. Jindy ale vím, že být ženou mi v podstatě vyhovuje.
Taková informace se těžko někomu sděluje naživo. Mám vcelku jasnou představu, jakých reakcí bych se dočkala; buď by rovnou lidé došli k závěru, že jsem transsexuál, nebo by mi říkali, že jsem zmatená dobou a všemi možnostmi, které se nám nabízí (a já sama někdy začínám pochybovat, jestli to tak opravdu nebude). Poslední možnost je, že bych se dočkala reakce typu "Jsi lesba, ale nechceš si to přiznat". Takže vyjít s něčím takovým ven asi nemám v plánu.
Pamatuji se, že jsem jednou četla knihu od Johna Irvinga, jmenovala se V jednom těle, aspoň tedy myslím. Řešily se tam hodně otázky sexuality a pohlaví, ale mně v hlavě uvízla jediná část. Bylo v ní popsáno, jak ve škole nacvičují hru od Shakespeare - Bouři - a v té je postava Ariela, což má být vzdušný duch. Pamatuji si, jak byl v té knize Ariel popsán jako oboupohlavní bytost. Ještě nikdy jsem necítila takové souznění; tenkrát mi došlo, že něco podobného trápí i mě.
Osobně si myslím, že škatulkovat někoho pohlavím jen kvůli tomu, s čím se narodil mezi nohama, je naprosto nevyhovující. Je hrozné, že tahle představa v lidských myslích tak hluboce zakořenila. V čem vlastně spočívá "být mužem" nebo "být ženou"? A jestli to snad v něčem opravdu spočívá, já to musím mít rozvržené 50 na 50. Každopádně se ti snažím sdělit, že rozhodně nejsi sama. Nakonec každý z nás je samostatná lidská bytost a nikde není psáno ani dáno, jak se máme cítit a vnímat, takže na tom, že se nedokážeš identifikovat ani s jedním pohlavím, není nic špatného :-).

6 Láryfáry Láryfáry | 7. července 2016 v 21:43 | Reagovat
7 Janča Janča | 3. září 2016 v 16:01 | Reagovat

Cítím se úplně stejně, jak ty.. Ale abych se popsala úplně, tak bych se nazvala "s největší pravděpodobností homosexuální demiromantický demisexuál, který je zároveň i agender.. " No až někdy seberu odvahu to někomu říct, tak jsem zvědavá na jeho reakci, protože si nemyslím, že tomuhle rozumí nějak hodně lidí.. (Jako v tom smyslu, že by asi nechápali to, jak se cítím.. )

8 Michal Michal | E-mail | 30. října 2017 v 8:27 | Reagovat

Přesně, ja nad tím koukám hodně dlouho a přináší to depky nax ve stylu 'nejsem pořádny chlap jako ostatní? Nebo' jsem snad jako holka s pérem?.. Ale je to už lepší, kdyz člověk tolik neřeši a krásně se o sebe postará aj jako 'nic'. Které je v občance kluk :-D já bych rád už bydlel od rodičů, daleko od domu a udělal coming out na veřejnosti. Ale snad to vyjde, už nedávám ty deprese. Které způsobují tyhle stavy, holky vy víte jaké :D.  Pokud by se chtěla nějaká seznámit, rozhodně bychom si pomohli hlavně po psychické a sociální stránce. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.