Sraz ve vinárně

30. srpna 2015 v 23:15 | Strašilka | 
Včera jsem trávila svůj obvyklý den doma a tak jsem si řekla, že bych mohla někam vyrazit. Napsala jsem do jednoho soukromého aspie chatu, jestli by někdo nechtěl jít ven. Jako první se mi ozval jeden klučina Lukáš a pak Naty.
Volba to byla celkem jasná - sraz s Naty a jejíma kamarádama v jedné vinárně v sedm večer. Něco jsem na sebe hodila a vyrazila.
Dorazila jsem tam deset minut napřed a bylo mi blbý jít do vinárny aniž bych věděla, jestli tam Naty bude. Tak jsem si šla sednout na lavičku, odkud jsem vchod do vinárny mohla pozorovat. Dvě minuty před sedmou jsem uviděla Naty. Nikdy předtím jsem se s ní naživo neviděla, ale má velmi výrazné vlasy, tak jsem ji poznala jednoduše. Vlastně jsem to spíš poznala podle jejího účesu, protože se o něm zmínila v tom soukromém aspie chatu. Tak jsem se zvedla a šla do vinárny.
Moje první myšlenka, jen, co jsem uviděla její záda, byla: Doprdele, co když to není ona a já budu vypadat, jako krypl?
Naštěstí to Naty byla. Seděla u stolu kousek ode dveří ještě s nějakým chlápkem. Potřásla jsem si s ní rukou a potom i s tím týpkem - Honzou.
Potom přišel ještě Midgey, Michal a někdo, jehož jméno mi vypadlo.
S Michalem a s tím NaprostoNevímKdoToByl jsem se celou dobu moc nebavila.
Naty mě všem představila a říkala, že se vlastně známe z oboru (blogování) a že jsme obě autistky. Snad všichni mi řekli, že jim někoho připomínám.
Midgey je Natynin kamarád a teď i spolubydlící. Je celkem zábavnej, ale Honza je prostě blázen na druhou - jak jsme ho s Naty označily.
Honza je docela dost střelenej člověk. Hrozně moc přehání mimiku a vypadá to komicky. Taky zná spoustu vtipů, takže vůbec nebyla nuda. Hrála jsem s ním zírací challenge a Naty se nám přitom smála. Já vyhrála, když se Honza zamyslel a uhnul pohledem. Pak jsme si z toho s Naty dělaly prdel a říkali tomu největší autistická soutěž ever.
Často jsme tam všichni umírali smíchy. Já se fakt perfektně bavila.
Asi nejvíc jsem si tam povídala právě s Honzou. Povídat si s někým tak střeleným - taková příležitost se nenaskytně každý den. Taky jsme si z toho dělali legraci, když řekl: Tyvole, ještě tři hodiny a sbalil bych tě.
Já na to, že tam tři hodiny nezůstanu.
*Vendy umírá smíchy*
Nakonec jsem tam zůstala skoro do půl dvanácté. S Naty jsem si potřásla rukou, zbytku mávla a šla zaplatit. Honza mezitím vyšel ven, tak jsme se venku ještě objali na rozloučenou.

Celkové zhodnocení?
Ta jejich partička je přesně tak střelená, jak potřebuju, a byl to jeden z nejvysmátějších večerů, které jsem zažila.
ZNOVA! :D

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 buky buky | 3. září 2015 v 22:29 | Reagovat

Podle mého moc krásný den moc vám to závidím. :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama