Upřímnost a já

28. července 2015 v 23:33 | Dee | 
Právě jsem přemýšlela nad tím, co bych řekla, kdyby mě někdo požádal o můj názor.
Moje přirozenost by mi velila upřímně vychrlit všechny chyby a nedbat na výraz druhé osoby.
Jenže tím, že bych to té osobě řekla, tak bych nejspíš ztratila nějaké to kladné hodnocení. Nikdo přece nechce slyšet upřímný názor. Přiznejme si to: jsme radši, když nám lidi mažou med kolem pusy.
I já jsem taková. Jsem ráda, když mi někdo lže jen, abych se necítila vážně strašně. Já to dělám taky. Nebo se alespoň snažím.
Někdy mi trochu ujede jazyk a ze mě vypadne věta, která není zrovna dvakrát přívětivá.

Ale když jde o něco vážně důležitého, tak jsem naprosto upřímná. Nezapírám. Nelžu.
Myslím si, že právě v těchto situacích si to upřímnost přímo vyžaduje.
Nemám ráda řešení důležitých věcí, ale mám ráda upřímnost. Trochu paradox.

Já jsem ráda upřímná, cítím se potom líp. Ale spousta lidí nerada slyší upřímný názor.
Proto se občas zašiju do nějakého pytle samoty a upřímně vyjadřuju svoje myšlenky nahlas. Ve většině případů se od nadávek dostanu k pláči, ale to bývá zaviněno tím, že se cítím nepochopená. Je lepší to ze sebe dostat hned.

Vážím si lidí, kteří jsou ke mně upřímní. Nevadí mi, že to zrovna není nějaká lichotka. Aspoň se z toho můžu poučit a změnit to.
Lichotky se mi dost špatně přijímají, protože sama moc dobře vím, že to jsou nadsazené věty. Nikdo přece není nejlepší, krásný, nebo dokonce chytrý.
Nejlepší není nikdo, to prostě nejde. Vždycky tu bude někdo lepší.
Všichni jsou svým způsobem nějak oškliví, a proto nikdy nemůžou být krásní.
Když někdo o někom řekne, že je chytrý, tak je to ve většině případech jen proto, že se mu zdá chytřejší, než pár lidí z jeho okolí.
Taky mě lichocení uvádí do rozpaků. Nevím, jak mám odpovídat.
S uznáním problém nemám, jsem za něj ráda. Ale lichotkám moc nevěřím a nerada je přijímám.

A co váš názor na upřímnost?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 anon anon | 29. července 2015 v 0:28 | Reagovat

Řekl bych, že upřímnost je moje slabost. Přetvařování mi dlouho nevydrží, a tak většinou raději volím cestu upřímnosti hned. Bohužel se s takovou vlastností špatně vytváří vztahy; zejména, když se mě osoba zeptá "Jak se máš?" To je většinou jedna z mála otázek, na kterou dokážu odpovědět tak, abych dotyčnou osobu ihned neodradil od další komunikace. Pak přichází další dialogy o nedůležitých věcech jako je počasí, co kde jaký kámoš řekl, jak se kdo kde měl a užil si prázdniny, apod. V tu chvíli jim začíná být jasné, že o tom se se mnou nelze bavit. Konverzace většinou končí zjištěním, že dotyčná osoba nemá stejné zájmy (jakékoliv zajímavé, toť jest), nebo že se já s nějakou výmluvou vytratím.
O tomto tématu bych mohl povídat hodiny.

2 Dee Dee | Web | 29. července 2015 v 12:46 | Reagovat

[1]: Děkuji za milý mail :) Psal jsi, že mám odpovědět sem, takže tady máš moji odpověď:
Lucidní snění mám nastudované a dokonce se mi i povedlo. I když neplánovaně :D Psala jsem o tom na Facebook, ale asi to v nejbližší době hodím i sem. ;-)

3 Gil Gil | Web | 29. července 2015 v 19:50 | Reagovat

Krásný článek, Dee :)) Každý určitě chce být upřímný a nechce nikomu lhát a zároveň se snaží nikoho nezranit, být ohleduplný, tolerantní. A to je podle mě nejlepší. Říkat pravdu ale říkat ji laskavě. To je umění. Tak to dělají třeba buddhističtí mniši, nikdy nelžou, ale řeknou svůj opravdový názor tak laskavě a přátelsky, že stejně nikomu neublíží. Je to takové bez ostnu a přitom ryzí a pravdivé.

Každopádně když říkám, že je někdo krásný nebo že ho mám ráda nebo když chválím něčí blog, myslím to fakt opravdu. Pokud se mi nějaký blog nelíbí, dělám to jinak :D Prostě ho nekomentuji. Nechci tomu člověku ublížit (protože pravdu přece nemám jenom já, je to tak, že každému se líbí něco jiného), takže se nevyjadřuji a dám křížek vpravo nahoře a jdu na blogy, které se mi líbí skutečně a za lidmi, které mám ráda skutečně :-) A pokud by mě o můj názor vyloženě požádal, samozřejmě bych ho řekla upřímně. Upřímně ale ne zle.

4 Gil Gil | Web | 29. července 2015 v 19:57 | Reagovat

A myslím si, že s upřímností+laskavostí i dojde člověk nejdál.
Kdyby mi někdo řekl třeba...příklad...
"Ty krávo blbá, v té růžové mikině vypadáš úplně debilně" - dala bych na něho? Just bych si ji natruc oblékla zase a řekla bych si: "blbec jeden"
Ovšem kdyby mi ten samý člověk řekl: "No, Gil, víš, růžová ti moc nesluší. Modrá by k tobě seděla víc" - tak byl měl zajisté větší úspěch a prostě bych na něj musela dát, protože bych věděla, že mluví moudře a ne ve zlosti

5 Gil Gil | Web | 29. července 2015 v 20:13 | Reagovat

Mimochodem moc se mi líbí Tvůj nový profilový obrázek :-)

6 Dee Dee | Web | 29. července 2015 v 21:48 | Reagovat

[4]: to je pravda. Nejspíš je nejlepší upřímnost podaná milou cestou :)
[5]: děkuju :3 :)

7 zuzana koubkova zuzana koubkova | E-mail | Web | 22. ledna 2016 v 19:01 | Reagovat

Tak nevím... ale "jsi krásnej" se většinou říká klukovi, kterého miluješ. "A jsi krásná" zas holce, která se zrovna oblíkla na ples, nebo má novej účes, co jí sluší. Nikomu přece neřekneš: "No, máš pěkný vlas, ale ten trochu delší nos ti pořád zůstal..." To e přece nedělá, to není upřímnost, ale blbost... Jinak promiň, nechci kritizovat.

8 tenebrisyami tenebrisyami | E-mail | Web | 22. ledna 2016 v 21:47 | Reagovat

Já sem upřímná až moc a tohle čekám i od ostatních. Vážně nechci, aby mi lidi mazali med kolem pusy a když mi to dělají, necítím se dobře. Radši aby mě svoji upřímností "urazili" než mi "lhali".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama