Diagnostika: ano či ne?

22. července 2015 v 9:46 | Dee
Přemýšlela jsem nad tím, jestli bych si měla nechat udělat diagnostiku.
Ale než to začnu více rozebírat, tak bych měla říct, proč je pro mě diagnostika Aspergerova syndromu důležitá.
+ Když jsem to řekla svému klukovi, tak mi to nevěřil a já byla za idiota, kterej si to prý nějak vsugeroval.
+ Zjištění, jestli jsem žila ve vlastní lži, nebo měla celou dobu pravdu.
+ Pocit soudržnosti s diagnostikovanými aspergery, nebo s normálními lidmi.

Já oficiální papír nemám. Nevím, proč. Všechno na mě dokonale sedí. Mám pár zájmů, o kterých vím spoustu věcí, které lidé kolem mě vůbec netuší. Mám nadprůměrné IQ. Dělá mi potíže číst mezi řádky. A tak dále. Sedí na to i dětství. Možná to nemám kvůli tomu, že se snažím vystupovat co nejlépe a konečně mi to i začíná jít, nebo kvůli tomu, že jsem ukecaná a nedělá mi problém mluvit s cizími lidmi.

No, dejme tomu, že bych na tu diagnostiku šla. Jak bych se cítila, kdyby mi to (ne)potvrdili?
Kdyby se to potvrdilo, tak bych asi cítila velkou úlevu. Konečně bych věděla, že jsem měla pravdu a nejsem idiot. Ale jak by se cítil Kuba? Měl by postiženou holku.
A co kdyby se to nepotvrdilo? Asi bych se zhroutila. Část mého života, která je pro mě podstatná, by byla založena na lži. Spoustu přátelství by bylo navázáno kvůli lži. Celý tento blog by byl zbytečný. A Kuba? Věčně by si ze mě utahoval.

DILEMA!

Asi bych se na tu diagnostiku měla vykašlat. Nebo ne? Nevím.
Nechci riskovat, že budu normální. Nechci být normální. Chci se nějak lišit.
Možná se Aspergerova syndromu chytám proto, že se mi v té době, kdy jsem to zjistila, všichni posmívali kvůli váze a já hledala východisko. Ale to bych se toho nechytala i po třech letech. Nebo snad ano?
Ne, myslím, že ne.
Hloupý AS!
Proč se vůbec takhle trápím?
Možná bych tu diagnostiku vůbec neměla řešit, jsou z toho jen potíže.
Nejspíš počkám, jestli mi to mamka sama navrhne a pak se uvidí. Jo, to by šlo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anior Anior | 22. července 2015 v 10:48 | Reagovat

Neměla by ses vůbec s ničím trápit! :-) Je to jenom na tobě a ty by ses s tím neměla vůůůůbec stresovat! Pokud chceš, tak ano, a pokud ne, tak ne. A tvoje řešení je vlastně odpověd! :-)

2 Anonymka Anonymka | E-mail | 22. července 2015 v 13:39 | Reagovat

Pokud na tebe všechno sedí a cítíš se tak, tak máš téměř stoprocentní možnost, že AS máš. Všechno má své pro a proti. Pokud na to nemáš papír, vždycky se najde někdo, kdo ti bude tvrdit, že si to vymýšlíš. Tady jde však hlavně o tebe. Jestli cítíš, že bys radši měla jistotu s papírem, tak si tu diagnostiku nechej udělat. Ovšem jestli ti je jedno, zda máš, nebo nemáš nějaký papír, tak na to kašli. Třeba se to jednou nějak samo vyřeší. :-) Hodně sil a zdaru! ;-)

3 an an | Web | 23. července 2015 v 22:14 | Reagovat

Jelikož procházím tím samým, tak tě chápu :-D rozhodně jsem pro! Zrovna u tohohle se ten papír opravdu hodí mít a na vysoké škole se ty problémy můžou doopravdy projevit (s tím teď bojuju já) a vzhledem k tomu, jaká je čekací doba... Každopádně si zajdi k někomu opravdu osvědčenému, nebo si radši zaplať Aplu, protože málokterý psycholog je schopen správně diagnostikovat AS v dospělosti :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama