Čtvrtý až sedmý den na Svéjá

18. července 2015 v 17:29 | Dee | 
Omlouvám se, že jsou tyto dny spojené a že jsem se neozvala dřív. Bylo tu tolik různých impulsů a já skoro neměla na blogování čas.
Ale teď už jsem tu se vším důležitým, co se během posledních dnů událo.

Čtvrtý den byl významný snad jenom bowlingem.
Kousek odsud je jeden podnik, kde se nachází dvě bowlingové dráhy, tak jsme tam zašli. Když jsem tam přišla, tak jsem byla celkem překvapená, jelikož ty bowlingové dráhy byly celkem amatérské. Žádné bowlingové boty, koberec po stranách dráhy a lehké kuželky na provázcích. Ale i když to vypadalo takto, tak jsme si skvěle zahráli. Dokonce mi ta dráha přišla jaksi roztomilá kvůli tomu, jak byla jednoduchá.
Pak jsem si ještě zahrála kulečník a fotbálek.

Pátý den jsme šli na takové velké tříkolky, co jsou tu blízko. Byly u toho taky takové kruhy, mokrá cesta z kopce dolů a lidi to sjížděli. Kruhy byly podle mě lepší, než káry.
Večer ještě byla taková velká představovací diskuze. Jasně, zní to blbě, když je to pátý den na Svéjá, ale při našem počtu jsme se prostě ještě všichni neznali. Po ukočení této diskuze se rozjela dskuze nová. Ta mě už nebavila, tak jsem odešla.
Vzala jsem si z pokoje mikinu, ponožky a kuličky obalené v jogurtu a šla si sednout dostatečně daleko od ostatích lidí na kopec na golfovém hřišti. Seděla jsem tam, všude byla tma a na obloze se honily mraky. Jeden jsem si vybrala a začala k němu mluvit. Stěžovala jsem si na všechno možné, vyprávěla mu o svém životě. Párkrát jsem se rozbrečela.
Než jsem šla spát, tak mě ještě lidi vyhecovali k tomu, abych zkoukla film Whiplash. Mám ho dokoukaný do půlky, takže až to bude celé, tak o tom napíšu na Facebook. Myslím, že to na článek nebude dost dlouhé.

Šestý den jsem navštívila korálkárnu s tradiční výrobou skleněných korálků. Koupila jsem si korálkového pavouka na korálkové pavučině. Vypadá moc hezky.
Po obědě jsem pouštěla rockovou hudbu bráchovi, Davidovi a pár dalším lidem. Daidovi se rock moc nelíbí, poslouchá jazz.

Sedmý den jsme se fotili.
Kromě focení jsme ještě byli v lanovém centru. Zasekla jsem se šestkrát. Dvakrát jsem spadla a zvedla se sama, jednou mě musel zvedat nějaký cizinec. Ještě jsem se třikrát zasekla na "lanovce" jednou jsem se chytla jenom nohama a pomohl mi brácha, jednou jsem musela ručkovat a jednou do mě strkali koštětem. Byla to děsná sranda. Ještě teď mám červený prsty od lana. Některý překážky jsou docela hardcore.
Večer se pořádal táboráček. Já jsem se tam moc nezdržovala, chovala jsem se tam dost introvertně. Nevím, proč. Prostě jsem se ten večer držela dál od ostatních. Zašla jsem na kopec na golfové hřiště, kde na mě nebylo moc vidět, a začala mluvit sama se sebou. Uteklo mi pár slz a pak jsem se vrátila k ostatním. Zpívaly se nějaké písničky, tak jsem se přidala.

Osmý den se snad ani nedá počítat, protože se jen loučilo a odjíždělo. Spoustu lidí se objímalo. Mně to sice malinko vadilo, ale co se dá dělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anior Anior | 21. července 2015 v 14:25 | Reagovat

Hmmm... Dobrýýý!!! :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama