Takový formální, ne?

18. prosince 2014 v 16:52 | Dee | 
Tak přesně tuhle větu pronesl jeden sborista po tom, co jsme se loučili.
Asi bych to měla odvyprávět od začátku, co?
Včera jsme měli koncert se sborem u nás na gymnáziu. A ukázalo se, že jednoho sboristu, Filipa, zná i moje dlouholetá kamarádka Gábina, protože spolu chodí do orchestru.
Takže tam samozřejmě přišla ještě s dvěma orchestrákama.
Celý koncert jsem nějak odzpívala a pak jsme měli jít domů. Takže jsem samozřejmě čekala na Gabču a ta zase čekala na Filipa.
Všichni máme ze začátku stejnou cestu, takže když jsme se loučili, tak jsem se s Gabčou, jako správná kámoška, obejmula a ona se obejmula s Filipem.
Pak jsem šla domů a ukázalo se, že s Filipem bydlíme ve stejné ulici.
Když jsme se loučili, tak jsem mu popřála hezký svátky a podala mu ruku.
Takže on pronesl tuhle větu, kterou vidíte v nadpisu článku, a já to odbyla zasmátím a větou "To neřeš"

Já ho vlastně moc dobře neznám, ale chodíme spolu do sboru. Tudíž se mě nejspíš považuje za přítele.
Já se objímám jenom s důvěrnými přáteli. Podání ruky je takový optimální řešení.

Co si myslíte vy?
Protože já nevím, jak to mám chápat.
Měla bych změnit své návyky a přizpůsobit se okolí, nebo se podobným situacím vyhýbat obloukem?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gil Gil | Web | 22. ledna 2015 v 22:33 | Reagovat

Noo, já bych mu možná popřála zářivě, od srdce a mile ty krásné svátky ale ani tu ruku nepodala :D  :D Moc na tohle teda nejsem, objímám taky jen blízké lidi, které chci a od ostatních mně to děsí, když se na mně vrhají :D  :D :-?  :D

2 Dee Dee | Web | 22. ledna 2015 v 22:43 | Reagovat

[1]: teď už se objímáme. Ale zatím jen, když je poblíž Gábi. Jinak mi to přijde trochu... trapný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama