Myšlenky na sebevraždu? Dávno za mnou!

28. prosince 2014 v 18:46 | Dee | 
Je fakt, že jsem měla období, kdy jsem měla deprese.
Brečela jsem snad každý večer a měla pocity méněcennosti.

Jednou jsem domů ze školy -ten den se se mnou rozešel můj první kluk- a pak se odněkud vkradly myšlenky:
Beze mě by byl svět lepší.
Nikdo mě nepotřebuje.
Jsem nahraditelná.
Kdyby se mi povedlo vyšplhat přes zábradlí...

A pak jsem se hrozně lekla! Vždyť já myslela na vlastní sebevraždu! Chtěla jsem skočit z Nuselského mostu!
Byla jsem sebou tak otřesená, že jsem doma zapadla do postele a až do večera z ní nevylezla.
Další den jsem na to ani nepomyslela.
Moje rodina by se žalem udusila a jak by asi táta vysvětloval malému bráškovi, že jeho sestřička umřela?

Možná právě z tohohle plyne moje touha po uznání, abych se necítila nahraditelná.
Když se na to tak zpětně podívám, vidím, jaký jsem byla idiot, že jsem myslela na takovou hovadinu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gil Gil | Web | 10. ledna 2015 v 19:50 | Reagovat

já si myslím, že každý člověk je jedinečný a nenahraditelný♥ Vždyť se zeptej třeba své rodiny, tak, jak to píšeš, co by Tě mohlo bráškovi nahradit? Nic! Nejen lidi, kteří získali nějaké ocenění a uznání, ale každý je naprosto nenahraditelný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama