Říjen 2014

Sen s panenkou

30. října 2014 v 20:38 | VendyLove |  Moje sny
Záměrně sem dávam jen sny, které za to stojí. Všechny ostatní jsou příliš krátké, nebo nudné.
Tenhle sen se mi zdál 16.5

Vrátila jsem se z lodi k mamce. Jenže jsme žili někde na skále.
Když jsem k ní přišla, tak mi řekla, že si pořídila další 4 děti. Byly takový divný, mimozemský. Pro každýho měla čočky tak velký, že jsem nechápala, jak se jim to může do očí vůbec vejít.
Když mamka odešla, tak jsem k jednomu z nich přišla. Vůbec se nehýbalo, bylo jako dřevěná panenka. Něco mi na něm přišlo divnýho (kromě vzhledu). Pak jsem nad jeho ramínkem uviděla nákres jeho hlavy a šipku ukazující na kámen, co tam byl.
V tu chvíli jsem začala strašně žárlit na to dítě, že se o něj moje mamka tak stará a že je to taková moje náhražka. Že mě za něj vyměnila!
Pak jsem se rozhodla, že mu utrhnu hlavu. Nejdřív jsem mu zlomila vaz a pak mu ji utrhla i s kouskem žeber a páteří.. Žádná krev netekla. Položila jsem ji na kámen a chtěla dělat, jako že jsem ji tam našla. Podívala jsem se kolem a uviděla mamku, jak se na mě dívá. Zaječela jsem a můj sen skončil.

Pak jsem si prožila svoji horkou chvilku a zase usnula.
Takže asi chápete, jak jsem se lekla, když mě přišla vzbudit čtyřletá Anežka. Zatřásla se mnou, dala mi svoji hlavu k obličeli a zírala na mě a já jenom "Ježiši!"

Dechové dílny III.

27. října 2014 v 20:21 | VendyLove | 
Takže... hm.
Dechové dílny je velký kurz žesťů a bicích.
Chtěla bych popsat uplynulé čtyři dny a trochu doplnit Deník č. 1, kde jsem popisovala minulý ročník
Letos to byl 3. ročník a opravdu jsem si ho užila.
Ale nejdříve k úpravě minulého ročníku

Den 1.
Odjeli jsme v pátek na žesťové dílny v Košťálově. Já sice hraji na bicí, ale chtěla jsem je poslouchat. Moje mamka hraje na tubu a vystupuje tam jako kantorka, bratr hraje na trumpetu a taky jsme vezli jednoho kluka, který hraje na trombon. Probíhalo to úplně v pohodě, našli jsme tam tělocvičnu (bylo to ve škole) a blbli tam, dokud kluci nemuseli jít na hodinu. Šla jsem do družiny, abych si tam dala spacák s karimatkou. A ejhle! (Tahle část vám možná přijde trochu dětinská.) Bylo tam spoustu takových těch starých stavebnic. Bylo to, jako návrat do starých časů. A kdo by odolal pokušení trochu si pohrát :D
Dodatek:
Ten kluk, kterého jsme vezli, se mi strašně líbil. Říkejme mu například Ondra.

Den 2.
Vzbudila jsem se vedle karimatky, asi jsem sebou v noci docela mlela, protože se brácha odstěhoval kousek dál ode mě :D
A hádejte co, zaspali jsme snídani a zbylo nám tam jen pár housek... ne, dělám si srandu, zaspali jsme asi jen o čtvrt hodiny a zbylo toho tam docela dost :D
Celý zbytek dne jsem si potom četla, jen se k nám nvečer přistěhovali další 3 kluci (samozřejmě tak kolem 20-ti let)
Dodatek:
Ukázalo se, že je tam i další bicista. Byl tak ve věku těch tří a nevycházela jsem s ním zrovna hvězdně. Ten den, co k nám přišel jsem si s ním povídala v tělocvičně a on začal mluvit o bicích. Jakou mám značku paliček, jaký mám bicí a takový kecy. Samozřejmě, že jsem z toho v podstatě nic nevěděla, protože mi to bylo prostě jedno. Náš rozhovor skončil jeho slovy "Co víš? Nic?"
Od té doby jsem se mu vyhýbala obloukem.
S bráchou jsem se dost přela o to, abych vedle Ondry ležela. Nakonec jsem vedle něj spala po celé dílny.

Den 3.
Zase den četby a strčili k nám další holku.
Dodatek:
Pro jednou nemám, co dodat.

Den 4.
Dneska přijel můj taťka, aby tu s kolegou udělali přednášku o tom, jak by se žesťaři měli starat o nástroje. Moc se jim to povedlo a tak je všichni odměnili potleskem :)
Dodatek:
Jo, bylo to super. Povídali o nějakých plísních. (myslím :D)
Večer jsem konečně chtěla nějak pokročit s Ondrou. Dokonce jsem se provizorně pomodlila k Afroditě.
Chtěla jsem ho v noci těsně před tím, než usneme, chytit za ruku. Nevyšlo mi to, přišli ti tři kluci a bylo po plánech.

Den 5.
Dnes odjíždíme domů, ale nejdřív ještě bude ve 3 hodiny koncert. Dostala jsem za úkol to vše nahrát na tablet, už vidím, jak mi bude umdlévat ruka :D
Dodatek:
Ano, ruka mě opravdu bolela :D Koncert byl fajn, moc se jim to povedlo

A teď k letošnímu ročníku!
Den 1.
Přijeli jsem jak jinak, než pozdě. (Asi v půl pátý.) Hodila jsem si věci do družiny, kde jsme spali loni a šli jsme se najíst. Dostali jsme od Hynka (pořadatel dílen) stravenky do hospody. Jídlo jsme měli zlevněné a pití jsme si platili sami.
V družině nás bylo pět. Byli tam dva z těch tří trombonistů, co s námi byli loni, já, Ondra a ještě nějaký bicista. Ještě, že ne ten z loňska, ten nepřijel.
Můj brácha spal jinde, díky bohu, protože v družině byla slabá Wi-Fi. Tentokrát jsem nespala u Ondry. Jen jsem si tak samotářsky hodila spacák v obalu na zem a vykašlala se na to. Karimatku jsem letos neměla.
Ukázalo se, že ten druhý bicista se jmenuje Vašek, je mu 16 a hraje na bicí už 8 let... Bohové, 8 let?!
Kam se já hrabu se svými pěti.
Po jídle jsme si šli zahrát. Učil nás Tonda, což je bratr Hynka.
Tonda hraje na bicí fakt bombově a vždycky, když hraje, tak si přijdu tak.. debilně. Štve mě, že nejsem tak dobrá, abych se mu mohla vyrovnat. Vašek teda taky válí, ale Tonda je nejlepší, koho znám osobně. Šli jsme do jejich rozestavěnýho baráku, kde byla celkem zima. A víte proč? Protože neměli utěsněnou střechu. Takže jsme tam pomalinku mrzli.
Dozvěděla jsem se další druh úderu. Myslím, že se to jmenovalo Free Stroke, nebo tak něco. Spočívá to v tom, že prsty jsou úplně uvolněné a palička v nich jenom klouže. Taky pořád při hraní zvedám ramena a kvůli tomu mi tuhne ruka.Taky mám problém s udržením tempa.
Po večeři jsme šli do jiné hospody na karaoke. Musím říct, že to mě fakt dostalo. V životě jsem karaoke nezpívala, ale bylo to super. Skoro žádnou písničku jsem neznala, ale stačilo chytit rytmus a bylo to ok. Šli s náma skoro všichni z dílen. Ondra tam nebyl, ani Matěj, ani ti dva trombonisti, ale byl tam Vašek.
Bohužel tam byla i Hynkova máma, která je strašně hnala k tomu, aby už konečně začali zpívat, že se tam na ně přišla podívat. Myslím, že to od ní bylo dost sobecké.
Zazpívala jsem si s nima dost písniček u mikrofonu. Vašek tam bohužel nešel, ale i tak to bylo super.
Asi tak v půl jedné jsem odešla, protože se mi chtělo spát.
Přišla jsem ke škole, chtěla otevřít a dveře se ani nehly. Došlo mi, že jsem si zapoměla říct o klíč a tak jsem nevěděla co dělat. Vašek odešel asi tak pět-deset minut po mě, takže jsme se samozřejmě potkali. Řekla jsem mu, že je zamčeno a on řekl, že skočí pro klíč. Chtěla jsem navrhnout, že půjdu s ním, ale asi by to vypadalo dost divně.
Po nějaké té chvíli se vrátil ještě s několika lidmi, co už toho měli asi taky dost.
V družině ale už spali ti dva trombonisti a Ondra. Protože jsem si předtím nevybalila spacák, přišla jsem si dost blbě.

Den 2.
Přijel nový učitel na bicí. A náhodou to byl učitel Tondy a Vaška. (myslím)
Takže si nás rozdělili. Tonda byl u nich doma s patem a ten učitel byl v rozestavěném baráku se soupravou. Já a Vašek jsme se střídali.
Ten den jsme měli hrát večer v hospodě, aby jsme si vynahradili závěrečný koncert, který se musel zrušit. Naučila jsem se rytmus na písničku Watermelon Man.
Večer jsem byla strašně rozklepaná a písničku jsem trochu pokazila.

Den 3.
Byl tam s námi i jeden slepý kluk, co hrál na piáno. Ukázalo se, že hraje i na bicí 4. rokem a hraje líp, než já.. To byl tak debilní pocit.
Ale byl v pohodě a dobře se s ním povídalo.
Večer se zase hrálo v hospodě a zase jsem hrála Watermelon Man. Myslím, že to byla jediná písnička, která se opakovala s předešlého večera.

Den 4.
Den odjezdu. Vyfotili jsme se, naobědvali a odjeli. Je mi líto, že dílny nebyly delší, protože jsem se fakt bavila.
Až mi přijde fotka, tak ji sem hodím

Doufám, že se bude konat i příští ročník, kdo by chtěl, napiště si o informace.

Mám emoce?

24. října 2014 v 7:49 | VendyLove | 
Ve smyslu, jestli cítím ztrátu, lásku a tak dále. Ano, mám.
Ztrátu cítím, jako prázdno v hrudním koši, mám tendenci se krčit, zírám do prázdna a pláču.
Radost cítím pocitem štěstí. Usmívám se.
Smutek cítím, jako prázdnotu. Jako kdybych neznamenala vůbec nic. Zírám do prázdna a pláču.
Nervozitu cítím velmi silně. Jsem roztržitá, rychleji dýchám, v hlavě se mi rodí všechny myšlenky tak, že žádnou nedokážu vnímat, koušu si ret a hraji si s prsty.
Lásku cítím, jako sympatii k určitému protějšku. Snažím se mu věnovat svůj čas a povídat si s ním. Někdy jsem až vlezlá.
Nerozhodnost cítím, jako nerozhodnost. Prostě nevím, co si vybrat, když je obojí stejné. Nakonec většinou vyberu náhodně.
Depresi cítím, jako kdyby mě někdo svazoval. Pláču, krčím se posteli a zírám do prázdna. Představuji si, že by svět byl beze mě lepší, ale je to blbost. Co by znamenala jedna smrt pro celou společnost? Nic. Proto je to zbytečné.
Vztek vyjadřuji spíše očima. Stojím rovně, tvářím se nasupeně, nebo povýšeně.
Klid vyjadřuji odpočinkem a poslechem muziky.

Další emoce mě nenapadly.

Snažím se maskovat lhaním, že mám AS?

20. října 2014 v 18:02 | VendyLove | 
Ano. Nechci, aby to kdokoliv další věděl. Trablí jsem si kvůli tomu prožila až až.
Kdyby to zjistil někdo, kdo mě nemá rád, udělal by mi ze života peklo.
Když se mě někdo zeptá, radši lžu.
Nevím, co k tomu mám dále říci.

Vědí osoby z mého okolí, že mám AS?

15. října 2014 v 22:13 | VendyLove | 
Jak kdo :D
Ví to pár holek z bývalé školy a jinak málokdo. Abych byla přesná, tak mimo rodinu to ví holka, kterou znám od první třídy, holka, kterou už nemám moc v oblibě a která zároveň přestoupila na jinou školu.
Poté to ví moje nejlepší kamarádka ze základky. Naučila jsem ji česky a pomáhala jí v hodinách.
To jsou všechny holky. Z kluků to ví můj trochu retardovaný spolužák ze základky. Chová se hrozně dětinsky, je hyperaktivní a je s ním sranda :D A ten druhý kluk je taky můj bývalý spolužák ze základky. Měla jsem slabou chvilku a vykecala mu to, doufám, že na to zapoměl.
A z lidí, které znám přes internet, a není to jen komunikace ve smyslu "ahoj, jak je?", tak to ví dvě holky.
To je všechno. Zatím ještě nechci odhalovat svojí nové třídě, že mám AS. Koneckonců, znám je jen měsíc :)

trefa do černého!

14. října 2014 v 22:08 | VendyLove | 
Můj den začal tím, že jsem skoro zaspala, jak jinak :D
Psali jsme z matiky a zkoušelo se z literatury.
Končila jsem v půl třetí a mazala do knihovny. Tam jsem si sehnala dvě knížky o snech, protože na to máme mít potom prezentaci. Potom jsem šla zpátky do školy, abych tam strávila další hodinu a půl na kurzu základní matematiky. Ten končil v půl pátý... měla jsem půl hodiny na to, abych se ze školy dostala domů a pak na Václavák.
Letěla jsem domů, tam popadla tašku s dobokem a tyč, najedla se a šla do luxoru. Původně, jsem chtěla rychle vypadnout, abych stihla trénink v půl šestý, ale vykašlala jsem se na to. Na křestu té knihy Osm světů - Včelí lid jsem strávila zhruba hodinu a pak šla na trénink. Každé úterý je ještě hodina a půl zbraní (nunchaky, meč, tyč), aby bylo jasno.
Na tréninku jsem nebyla tři týdny kvůli kotníku a tak mi to vůbec nešlo. Aspoň ze začátku.
Po půlhodině mě už začaly bolet ruce.. hádejte, kdy přišel mistr, aby nás něco naučil? :D
Naučila jsem se novou techniku a jsem ráda.
Pak přišla ta bolest.
Když jsem se rozmachovala k úderu, tak jsem se praštila do místa nad pravým uchem a trochu více dopředu k očím. Byla to strašná šlupka, až mi vrhly slzy do očí.
Abych to více přiblížila, tak mám těžkou tyč a rozmach je takový největší moment síly.

Před hodinou jsem přišla domů, jsem strašně unavená a ještě mě to malinko bolí.
Dobrou :D

Zombie sen

14. října 2014 v 17:04 | VendyLove |  Moje sny
Ahoj, tohle je jeden z mých snů a zdál se mi 9.10
Opravdu nepřeháním a nic jsem si nevymyslela, přesně tohle se mi zdálo. Není to jediný takhle brutální sen.

Stáhla jsem si novou hru na mobil a zapnula ji. Bylo to o zombíkách v podobněm zpracovaném způsobu, jako Walking dead. Třikrát jsem zemřela a na počtvrté se mi to konečně povedlo. První úkol byl zachránit jednoho týpka před zombie, který se mu chtěl zakousnout do krku. Tahle fáze mi vůbec nešla a dvakrát toho týpka zombie sežral a na potřetí jsem ho odtáhla, ale zombie sežral mě. Na čtvrtý pokus jsem zabila zombie a tadá, vše bylo ok. Bylo to na čas, takže když jsem dala pauzu, všechno běželo dál. V pozadí byla ta zombie a ten chlápek, jak zápasí o svůj život a popředí byla vidět asi polovina obličeje mé postavy a jinak jen místnost s černou tapetou. Časomíra se zastavila.
Když jsem ho zachránila, přesunula jsem se do fáze, kdy zombie už ustupují a moje postava má holku a jejího černého syna. Přesně v ten moment, když jdou kolem bazénu se syn začne divně cukat a jako zombie napadne svou matku. Ona mu zlomí ruku, ale jemu to nevadí. Skočí s ní do bazénu a chce ji utopit.
V tu chvíli, kdy tam moje postava skočí taky, se ocitnu v naší kuchyni a zápasím o život s mým zombie bratrem. Zrovna byla na návštěvě babička a udivěně sledovala, proč se tam tak válíme. Mamka seděla na gauči, pila čaj a nevšímala si nás.
"Podej mi nůž!" řekla jsem babičce a ona mi zdráhavě podala nůž z držáku. Byl takový divný, černý plastový a čepel měl zvlnkovanou. Chytla jsem mého bratra tak, aby na mě ležel zády a podřízla mu hrdlo. Tmavá krev vystříkla až na bílý koberec v obýváku.
Opřela jsem se o skříň a sledovala ho, jestli je po všem. Ještě se trochu hýbal, cukal rukama a hýbal očima. Vzala jsem nůž a rozřízla mu hlavu. Viděla jsem, jak bolestně zamrkal a pak jsem radši odvrátila hlavu. Chtěla jsem, aby to měl rychle za sebou. Bylo to, jako když nůž projíždí máslem.
Chtěla jsem se podívat, jak nyní vypadá. Četla jsem, že mozek je šedý, ale napadlo mě, že by mohl být růžový.
Než jsem se stihla podívat, vzbudila jsem se.

Mám nějaký specifický zájem?

10. října 2014 v 23:31 | VendyLove | 
Ano. Mám ráda boj s tyčí. Chodím na taekwondo a tam se tomu říká bongsul. Bong jako technika a sul, jako dřevěná tyč.
Nunchaky a meč mě moc nezajímají, protože to prostě nevypadá dobře.
U bongsul, i kdybych se tvářila, jako magor, vypadám vždycky dobře. Koho by nefascinovala rychle se točící tyč. Mimochodem, dost to bolí, když se praštíte :D
Můj dalsí koníček jsou bicí. Hraju na ně poměrně dlouho a mám vlastní elektronickou soupravu. Na začátku roku vždycky hrajem písničku na rozehrání. Moje mamka se samozřejmě zmínila (pracuje v hudebce) mojí učitelce na bicí, že ráda poslouchám Linkin Park. No a co udělá učitelka na bicí? Samozřejmě mamce řekne, ať si připravím nějakou písničku od nich... SAKRA! :D jak jsem asi tak měla zahrát písničku od rockový kapely, která má všechny texty na bicí neuvěřitelně těžky?!
Chytla jsem depku, ale pak jsem se do toho pustila. Vybrala jsem si New Divide a umím to zahrát bezchybně... skoro :D
Mým dalším koníčkem je čtení. Přečetla jsem strašně moc knih. Čtu hlavně fantasy série. Ty jsou nejlepší :3
Mým posledním koníčkem je zpěv. Chodím na něj tři roky a ráda zpívám doma. (Ale nesmí tam nikdo být :D) Jednou jsem udělala tu chybu a zpívala Halelujah a mamka mi to hodila na koncert s flétnama :D bylo to děsně trapný a navíc to byla zahradní slavnost.

Jinak ještě k tomu čtení. Bude se konat křest knihy Osm Světů - Včelí lid. Četla jsem první díl a docela se mi líbil. Píšu docela, protože ke konci to byla už trochu nuda :D
Bude to 14.10 (úterý) v 17:00 v paláci knih LUXOR na Václavském náměstí v Praze
Sory za reklamu :D

Jsem zpět se spoustou změn!

10. října 2014 v 20:28 | VendyLove |  Informace
Takže po megadlouhé době jsem zpět.
Na blog jsem skoro zapoměla, ale teď jsem tu, takže se tu bude konat několik změn, muhaha :D
Původně jsem se lekla, v jakém stavu blog je a říkala si: "ježiš marja, takhle jsem si fakt říkala?"
Ale přezdívku si měnit nebudu.
Je fakt, že jsem na blog psala strašně moc věcí, dotazů a blbostí, ale od teď tu budou trochu serióznější články.
Občas budu přidávat svoje sny, protože jsem si jich napsala asi třicet :D a občas nějaké myšlenky, nebo co mě prostě napadne.
Taky jsem se rozhodla malinko poupravit design blogu. Nic zásadního, aby jste se neorientovali, takže se nebojte.
Jinak bych se chtěla vyjádřit ke komentáři od Iny. Jsem ráda, že někdo "podobný" napsal a je dokonce přibližně v mém věku. Hodně mě překvapilo, když jsi mi napsala, protože na tenhle blog jsem nevlezla hodně dlouho. Do kolonky "Zpráva autorovi" mi napiš svůj mail a já tě zkontaktuji. Nebude to hned, protože jsem nastoupila na gymnázium a skoro každej se zkouší, nebo píšem.
Zatím se mějte a užívejte víkendu, neboť podnělí je vražedné :D